Metalické stěrky

Historie techniky Benátského štuku 

Počínaje veškerým životem na Zemi se v oceánském prostředí tvoří vápenec, který se vyvinul z biologického mořského života a skořápek. Když se jejich pozůstatky usadili na dně, byly pohřbeny hluboko do země neustále se měnící aktivitou země, jako je tlak a teplo. V průběhu času tento materiál „rekrystalizoval“ do nových tvarů a vzorů, které společně rostly a vytvořily horninu, kterou dnes nazýváme vápenec (uhličitan vápenatý).

V průběhu staletí a v mnoha oblastech světa sahají počátky štuku (omítky) asi pět tisíc let zpět. Mnoho archeologů a architektů si myslí, že štuky měly své kořeny ve starověkých oblastech Mezopotámie nebo dnešního Íránu a Iráku. Archeologické vykopávky provedené na ostrově Malta ukázaly, že v místech jako Tarxien a Hagar se štuky používaly jako pojivo, které drželo kámen pohromadě. Kromě toho se používal k dekorativním účelům na místech pocházejících již z let 3 000–2 500 př. n. l. V té době byla Malta domovem některých z největších uměle vytvořených staveb na Zemi a mnozí věří, že použití štuku pomohlo při stavbě. tyto velké budovy.

Teorie o tom, jak mohla být objevena vápenná omítka

Plošina na vaření nebo otevřené ohniště byly obklopeny vápencovými kameny a byly vystaveny nepřetržitému teplu a plameni po celé dny a týdny. Toto teplo vyčerpalo všechen kyslík, oxid uhličitý a vodu v kameni, čímž došlo k chemické reakci v této hornině, která ji změnila na vápno, vedlejší produkt vápence. Když byl oheň politý vodou nebo deštěm, inicioval další chemickou reakci se zahřátým vápnem, které přivedlo vápno k bodu varu, čímž vznikla hmota podobná tmelu. Jakmile toto vápno vychladlo, bylo pevné a hladké a stalo se dokonalým materiálem pro tvarování a aplikaci na rám ze dřeva nebo na vnitřek jeskyně. To vytvořilo stěny a stropy, které nabízely silnou ochranu před větrem, sluncem a deštěm, a také hladké plátno pro prehistorické jeskynní kresby, které dokumentovaly život a zkušenosti raného člověka.

Antikové

Na ostrově Kréta najdeme také zbytky starověkého štuku z doby kolem roku 3000 př. n. l. Víme, že Řekové později přivezli tento stavební materiál do severní Afriky, kde Egypťané vzali tento produkt a použili jej na stavbu mnoha paláců pro faraony. Dekorativně se používal i v egyptských palácích a chrámech. Ve skutečnosti tam byly poprvé nalezeny některé z nejdekorativnějších forem štuku, které připomínaly některé z leštěných a dekorativních vzhledů používaných dnes.

Štukatura byla silně ovlivněna přírodními živly nalezenými v místních zeměpisných oblastech, kde lidé žili a stavěli. Mějte na paměti, že umění štuku bylo duchovně ovlivněno životem lidí, kteří ho používali. Ačkoli jeho hlavní použití bylo ve světě stavebnictví, převzalo uměleckou formu, která se dědila z otce na syna a umění výroby štuku se předávalo z generace na generaci. Každá místní kultura nebo rodina, kde byla vyrobena, také využívala místní vkus a materiály, které jsou jim snadno dostupné. Přizpůsobili ji místnímu archeologickému stylu, barvě a metodologii místního regionu.

Během let nepochybně štuk vydržel různou škálu materiálů dostupných v každé zeměpisné oblasti, včetně barevných pigmentů, ale zůstal nezměněn ve své charakteristické aplikaci a obsahu pasty základního vápna s jemným práškem kamene, vápna a mramor.

Renesance

Až ve stavební éře italských Benátek (1400-1700) byl štuk vylepšen a vyroben pro masy. Architekti si tehdy byli vědomi odolnosti omítky a důležitosti jejího použití při stavbě v nepříznivém životním prostředí, které bylo přítomno. V Benátkách je vysoká vlhkost kvůli bažinatým lagunám a nepředvídatelným přílivům a odlivům v Jaderském moři. Stavební materiály použité při stavbě města Benátky byly nesmírně důležité, protože Benátky byly město postavené na stovkách malých ostrůvků vytesaných do moře. Avšak teprve když člověk opustil dobu temna a vstoupil do renesance, štuk získal svou vlastní životní formu.

Benátská omítka nebo „Stucco Veneziano“ byla vyvinuta kvůli lidské potřebě vyvinout již přijatelný a odolný stavební produkt, který by vyhovoval potřebám komunity nebo města postaveného výhradně na vodě. Současná benátská omítka v průběhu staletí způsobila revoluci ve výrobku nejen pro svou konstrukci a vlastnosti trvanlivosti, ale také díky svým designovým schopnostem. Někteří z největších renesančních umělců používali vápenný štuk k malování mnoha nejslavnějších fresek světa, jako jsou fresky Michelangela v Římě.

Dnes

Od doby po druhé světové válce se technologie výroby štukových výrobků změnila. Kombinace moderních technologií a starověkých metod přináší produkt starého světa do 21. století. Dnes se štuk vyrábí po celém světě, ale pravé benátské omítky nebo „Stucco Veneziano“ se stále vyrábí pouze v malé oblasti severní Itálie – za použití stejné kvality vody a hořčíkového dolomitového vápence, které se používají po staletí. Mnozí se snažili tento produkt sladit nebo napodobit, ale jak vám potvrdí každý dobrý kuchař, jídlo vždy chutná lépe, když použijete čerstvé suroviny právě z regionu, který ho inspiroval.

Benátská omítka má pozoruhodné designové a konstrukční schopnosti. Může vám nabídnout vzhled starého světa nebo vylepšit vzhled nejmodernějšího projektu. Jeho moderní prvky přinesou hodnotu každému stavebnímu projektu. S tolika štukatérskými společnostmi, které se snaží těžit ze spojení benátské omítky v názvu svých výrobků nebo v prodeji a marketingu, je třeba se ujistit, že používají autentické produkty. Mnoho společností vyrábějících omítky používá vysoké množství akrylových a syntetických pryskyřic k tomu, aby byly dnes dostupné takzvané italské omítky. Přestože tyto produkty mají komerční místo, neměly by být zaměňovány s tradičními autentickými produkty. Některé z těchto umělých omítek jsou vyrobeny tak, aby se podobaly nebo vypadaly jako naše autentické výrobky, ale nemají vlastnosti nebo výhody pravé italské vápenné omítky.